pondělí 7. května 2018

Co to k sakru znamená.

publikováno: 6.května 2018 (tennsie.com)
Znáte to, když o tobě okolí ví víc než ty o sobě?

V poslední době je to s těma lidma fakt hnus, je to furt dokola. Pomluvy, lži.. A to víc tě to raní, když je to  tvoje okolí.
Není se čemu divit, svět jde do prčic a lidi s ním.
Hlavně aby se měl každý dobře jenom sám pro sebe. 
Hamty, hamty ať mám tamty. 
Každý den to vidím na ulici, jak jsou lidi se svým životem nespokojení a proto řeší ty ostatní. Přičemž si absolutně neuvědomujou že by se občas mohli podívat na sebe. A o co hůř. Mohli by si taky sáhnout do svýho svědomí, co vlastně udělali špatně. Hm? 
Lidi fakt nejsou šťastný a s lidma je to neštěstí.

Posun o kus dopředu?

publikováno: 4.února 2018 (tennsie.com)
"I malé krůčky jsou posun dopředu." 
                                - Tennsie 2018
Jo, ne každý den je posvícení. A myslím, že každej den neubíhá stejně rychle. Protože HALÓ! Je rok 2018 a k tomu už únor? Strašně rychle to ubíhá a nedokážu si zpětně představit jakou, že to neovladatelnou rychlostí.

Ne, letos už jsem si nedávala další předsevzetí, protože vím, že už to vážně nemá smysl.. Když budu chtít něco se sebou udělat, tak to udělám i během roku. Příjde mi to jako zbytečně se uvádět do depresí jenom kvůli tomu, že jsem nevycvičila deset kilo a k tomu nenapekla pekáč buchet. Proč to dělá nekdo dobrovolně?
A sice! Ten rok 2018 začal opravdu krásně. Ne, teďka to fakt není ironie. Začal opravdu hezky. Až po pár týdnech se to začalo kazit.
Budu se stěhovat. 
Podruhé do půl roku. Jo, je to možné. Prostě si se spolubydlícíma nerozumíme. Šlus, ende. Dalo se s tím počítat. 
Jak se říká.. New year - New me. 
V tomto případě NEEXISTUJE.

Tak ještě závěrem bych Vám chtěla popřát, aby ten rok 2018 byl fakt lepšejší. Prd lepšejší! Nejlepšejší! Haha. Třeba bude :) Musíme tomu věřit. 

Přiznání? Nebo...?

publikováno 2.prosince 2017 (tennsie.com)
Čau ahoj! 
mám asi tendence se svěřovat ve všem, což asi není úplně moje nejlepší stránka.. V určitých věcech je fajn udržet si tajemno..! Ne tajemno, ale tajemství. Copak já dokážu? 
Zrovn teď mi zase tečou slzy. U sedmičky vína se každý cítí asi fajn, ale sám? Od té doby co jsem tady v praze se cítím tak sama a tak samotná, že to ani slovy nedokážu popsat! Nemám tady žádný kamarády. Jen lidi co si na něco hrajou a přetvařujou se. Jenom lidi, kteří si něco dokazujou, proto mi teď tečou slzy. Protože to víno si nevypiju s mojí "best friend", protože tady nemám nikoho, kdo mě nezradí, nikoho kdo mi řekne, "Oukej. Bude to lepší."
Asi se utápím sama v sobě. Proč?! 
Asi bych si měla najít psychologa.
Asi bych neměla chodit do obchodu pro Coca-Colu a víno. Asi bych měla být lepší. Ale já to nedokážu. 
Nedokážu být ani lepší dcera, ani lepší kamarádka, kterou by měl aspoň někdo trochu rád. Jsem asi trochu v depresi z toho, co se kolem mě děje. 
Poslední rok za to stál. Hledala jsem práci. Hledala jsem bydlení. Stále hledám kamarády. A zase hledám práci. Uf.. je toho na mě asi moc? 
Nevím, co si chci tímhle článkem dokazovat.. Asi to, že jsem alkoholik? Vážně? Nejsem, at all. 

V týhle zasraný době se nedá nikomu věřit. Ani té prodavačce, co vám prodává rohlík.
Mám v sobě tolik zlosti a tolik zklamání, že se to nedá ani popsat. Proto mi slzy stékají jako déšť po deštníku. 

Asi je to paradox, ža vždycky když píšu, tak se cítím mizerně. 

Thirteen reasons why | 13 důvodů proč

publikováno: 1.listopadu 2017
Asi před týdnem jsem dosledovala seriál Thirteen reasons why.. 
Potřebovala jsem asi nejaký prostor mezi tím, než jsem napsala tenhle článek, ale asi to zjevně nepomohlo, abych si nějak srovnala nějaký ucelený názor. V tohle případě to bohužel nelze. Nevím přoč, ale je to tak. 
Jedná se o poměrně nový seriál, obsahující zatím jen jednu sérii s 13 díly. Každý z nich má v průměru 50-60 minut, takže vás to docela zabaví, jako to zabavilo i mě. Druhá série by měla taky být, každopádně na ni mám síšené názory. Nevím jestli je fajn to dál zozpitvávat.
Tíhle chci ještě poděkovat Terezce, která mě do tohodle světa 13 reasons dostala! Děkuju! ♥
Výsledek obrázku pro 13 reasons why
O čem to vlastně je? 
O holce, co je na střední škole a zabije se. Spáchá sebevraždu. A předtím, než to udělá nahraje kazety o tom, proč sebevraždu spáchala. Na každé z těch kazet je nějaký člověk, který se něčím provinil, případně ji nějak ublížil ať už psychicky nebo fyzicky.
Potom se kazety dostanou ke klukovi jménem Clay a veškerá "sranda" začíná. Jedná se o kluka, který byl do ní nehoráznou dobu zamilovaný.. No a znáte to, začne přidělávat pod ohněm.
Zbytek vám, včetně tebe, neřeknu, musíte se na to podívat :). Klidně si pak o tom můžem popovídat :)

Nespokojenost.

publikováno: 10.září 2017 (tennsie.com)
V dnešní době je úplně normální, aby člověk s něčím nebo někým nebyl spokojený. Tamto a támhleto. Pořád něco. Ale o to horší pak je, že je někdo nespokojený s váma. Na jednu stranu můžete potvrdit, že je s váma něco ne úplně OK, ale na druhou stranu to ve vás úplně vře, že máte chuť se vším mrsknout o zem a veškerou snahu poslat ta tam.. A tohle se mi poslední zhruba 2 měsíce děje. 
S výše zmíněnými věcmi jsem se setkala. Bylo to všechno na rychlo. Musela jsem si během 2 měsíců najít nějaké spolubydlení (protože co si budem namlouvat, ale v Praze člověk byt neutáhne sám), do té doby se i přestěhovat - chybí mi ještě posledních pár dní a musím být pryč, což znamená, že má člověk nervy oprávněně. (Jo, už mi chybí jen pár věcí, ale i tak.)
A nejenom, že jsem měla tyto starosti (které ještě mám), tak aby toho nebylo málo, tak jsem začala dostávat v práci nehezké feedbacky od brigádníků, ale i od lidí na vyšších pozicích. Což mi do mého stavu moc nepomohlo. Zároveň moje šéfová má dovolenou, takže se o celý provoz starám společně s jednou brigádnicí (Terezkou), které děkuju za její pomoc a pychickou podporu! Takže mám nejen nervy v práci, ale mám nervy i doma, což znamená, že na tom psychicky nejsem vůbec dobře. Necítím se dobře. Mám chuť odjet někam pryč, kde mě nikdo nenajde, bez telefonu!!!!, bez notebooku!!!!, jenom s nějakýma lidma, kteří jsou mi nejmilejší a se kterýma ráda trávím čas. Ale co do toho, takových lidí moc nemám, díky mami! ♥ Všichni kamarádi a podle mě největší podpora, je u mě doma - na Moravě.
Takže jak jde čas, tak mi připadá, že začínám trpět trošku depresema, no. Přestávám si s lidma rozumět. Nejhorší pro mě je, že pracuju s lidma a musím s nima vycházet. Takže jenom příjdu domů, jdu brečet, nachvíli je to OK a další den to jde nastejno. Asi si začnu hledat nějakého psychologa.. Nebo nevim.. 
xx.

neděle 8. ledna 2017

Proč vlastně bloguju?

Ono vlastně přijít na nějaký skvělý námět na článek může trvat několik týdnů, stovky hodin prosezených za počítačem u klávesnice a přemýšlení nad tím, co bych vlastně chtěla napsat, a hlavně jak to napsat, aby to mělo aspoň trochu hlavu a patu, a především nějakou myšlenku. Nějaký potenciál „přinutit“ čtenáře dočíst článek do konce a třeba, aby se mu chtělo článek okomentovat, pokud možno nějakou konstruktivní kritikou, o které je v poslední době, co tak čtu, hodně napsáno a hodně namluveno.
Pro blogera je totiž největším úspěchem (aspoň já to tak beru), aby čtenář nějak ohodnotil jeho práci, jeho snahu. A touhle myšlenkou vzniká můj nový článek. (Je to tak, sedím právě teď za klávesnicí a vypisuju své pocity a myšlenky a snažím se do toho vložit kousek sebe). Kousek mého introvertního já.

Emoce

Prvním bodem, proč vlastně bloguju je asi fakt, že když se pustím do psaní páru písmenek, do wordového dokumentu je asi to, že dokážu vybít nějaké své emoce a nějakou určitou náladu. Každým klepem do klávesnice, každým jediným písmenkem se dokážu posunout někam dál, pokaždé si říkám: „Jo může to být lepší!“ a ono to časem lepší je.
Když se teďka zpětně dívám na své starší články, nemusí být ani z tohoto blogu, tak se dívám, jak se vlastně měním, jak měním svoje názory, jak o určitých věcech přemýšlím teď a jak jsem o nich přemýšlela kdysi. Jak rostu nejenom fyzicky ale i psychicky. Je to pro mě vlastně taková malá výhra najít si čas a vybít si svoje emoce do tak něčeho maličkého z toho mého milovaného světa.

úterý 27. prosince 2016

Deník vysokoškoláka #2 - První školní den - Deep chvilka

*Článek byl vytvořen hodně dlouho dobu před jeho vydáním. :)
Ještě to není tak dávno (asi 2 týdny), co jsem se přestěhovala z našeho "malého městečka" do velkoměsta s nesoucím názvem Praha. Cesta od nás tam trá asi 3,5 hodiny vlakem a já si vlastně až teď pořádně uvědomuju, jak daleko jsem od svého voňavého, milovaného domova s vyhřátou postelí a téměř žádnými problémy a starostmi. A zrovna teď sedím ve fakultní menze jen tak sama a užírám se tímto článkem, protože tady nikoho neznám (momentálně jen svoji spolubydlící na koleji). - Ano, takhle začíná můj první den na České zemědělské univerzitě v Praze! 
Výsledek obrázku pro vysoká škola 
                                                                                      zdroj 

čtvrtek 10. listopadu 2016

Jak zaujmout blogem?

Tento koncept mám už hodně dlouho v hlavě a furt jenom zbývala ta část, abych jej sepsala do těchto (doufám) smysluplných řádků tohoto článku, protože čím dál více se setkávám na "blogerských" facebookových skupinách s otázkami typu: "Koukněte na můj blog, líbí se vám?" nebo "O čem mám psát?" a je jich hodně, až nesnesitelně, moc podobných. Nevím, jestli já jsem ten typ blogerky, která by měla psát článek tohoto typu, ale děj se vůle boží. 

1) Vzhled
Ačkoliv hodně z vás si stále namlouvá, že vzhled není všechno, tak máte svým způsobem pravdu. Sice není všechno, ale hodně to dělá dojem. Teď zcela realisticky z pohledu čtenářky - první na co se podívám, když rozkliknu jakýkoliv blog, tak první na mě "vybafne" nějaký layout blogu. Je to takhle snad u každého, nebo se mýlím? 
Dělila bych je do takových dvou větších celků, skupin - říkejte tomu jak chcete. První skupinu bych dále rozdělila do dalších dvou podskupin, z nichž jedna má příjemný, jednoduchý design s nějakou hlavičkou (nejčastěji jméno blogu nebo blogera). Takových v blogerském světě vidím většinu. Je to pořád na to stejné brdo, ale v jednoduchosti je krása jak se říká. Druhou podskupinu bych zařadila do odvážnějších a to ze zcela jednoduchého důvodu. Autor nebo autorka se nebojí barviček. Většinou teda jedné barvy, která je v různých tónech nebo podtónech, což je podle mě v pořádku a není ten celkový layout tzv. přeplácaný, kdy člověk neví, kam se má dřív dívat. 
Tou druhou velkou skupinou jsou blogerky a blogeři, kteří buď moc neví, jak na nějaký design, nebo mají na svém blogu příliš mnoho rušivých elementů (např. blýskavé nadpisy, moc veliké záhlaví, až moc velká paleta barev, které bijí do sebe,...)
Pokud člověk má alespoň trošku zájem (ikdyž není moc zdatný v html kódech atp. - což je teda i můj případ), tak tady je spousta skvělých návodů, nebo stránek, kde se dají kouzlit doslova skvosty. Můžete si vybrat design např. na https://btemplates.com/ nebo pokud máte nějaké kontakty, tak aby vám ho udělal někdo na míru. Je nespočet možností, jak tento "problém" vyřešit, záleží jenom na Vás jak to pojmete. 

neděle 9. října 2016

Deník vysokoškoláka #1 - Vysoká škola? Cože? aneb. má story

Čau! Ahoj! 
Je to tady. Tento článek mám už rozepsaný delší dobu, ale furt jaksi nebyl čas jej dokončit, ale vzhledem k tomu, že je teprve první týden školy a na tento článek mám další náměty na články, byla jsem donucena ho dopsat a podělit se i právě s tebou o moje zážitky. Tak vzhůru do toho! 

Je to pár dní, co jsem byla přijatá na školu do Prahy. Ano, čteš správně. - do Prahy! A ano bydlím asi 50km od Ostravy a poslední ano mám to zhruba 350km, tudíž přes celou republiku.
Možná si někdo klepe na čelo a říká si - Proč tak daleko? Odpověď na tuto otázku je zcela pochopitelná. V Česku máme prostě málo vysokých škol na obor, který bych chtěla vystudovat - konkrétně pokud by to někoho zajímalo, tak jsou 2. Jedna je v Praze a ta druhá v Brně, kde mě nevzali (tento příběh rozeberu trošku níže, abys i ty pochopil/a, že dostat se na vysokou není zase taková hračka jak se zdá).
Výsledek obrázku pro vysoká škola
Zdroj

pondělí 22. srpna 2016

Sacharidové vlny - funkční dieta nebo mýtus?

Zdravím! 
dnešním článkem bych se chtěla zaobírat takovým BOOMem (je to delší dobu, přiznávám) ve světě diet, fitness a kulturistiky. Možná jste si řekli - že já a kulturistika? Haha. Dobrý vtip. Ano, nejsem žádná fitnesska z titulní strany časáku ani žádný vymakaný kulturista a že bych měla přebytek svalů se taky říct nedá. Ale řekla jsem si DOST! Musím se sebou začít něco dělat, ale nebyla k tomu žádná jiskra, kterou bych potřebovala, abych se nastartovala a vydržela. 
Popravdě, nikdy jsem žádnou dietou neshodila ani deko, protože jsem to nevydržela ani den, protože jsem měla nehorázný hlad a když jsem vydržela 1-2 dny a něco jsem shodila, tak jsem rychlostí blesku nabrala 2x víc, protože vám asi dojde, že to byl všemi známý a opěvovaný a nepříliš vítaný jojo-efekt.

Co to je/jsou sacharidové vlny? 

To je asi první a podstatná otázka proč tento článek vůbec vyšel. 
Je to cyklování sacharidů (cůkrů) během určitého období neboli během určitého cyklu, přičemž (to je dost podstatná část) je nutno dodržovat vysokou hladinu proteinů (bílkovin) v těle, protože bílkoviny chrání svaly před tím, aby se vytrácely, protože hodně často se stává, že člověk který drží jakoukoliv dietu a má špatný příjem bílkoviny za den, hubne často nejdříve svaly a potom tuky, což je v tomto špatně, protože tuky spalují svaly (snad to dává trochu smysl). A tuková část stravy tvoří co nejmenší část, někdy vůbec žádnou.
Zdroj

sobota 28. května 2016

Maturita 2016 - Co, Jak, Proč, Kdy?

Ahoj, zase po hodně dlouhé době jsem se rozhodla vydat článek, trochu pozměnit vzhled blogu (možná moc růžové? - uklidňuju vás - i právě tebe, když to čteš - je to jenom dočasně :)) 
Dneska to bude vlastně úplně o všem, co mě napadlo ohledně tématu Maturita 2016.
Vzhledem k tomu, že jsem letošní maturant, v tuto dobu už absolvent (díkybohu), bych se se všema, co tohle téma zajímá chtěla podělit o moje pocity, dojmy ať už jsou dobré nebo špatné a věřte mi, že i těch špatných bylo hodně. Už to nebudu dál zdržovat a jdeme na to.

1. Maturitní ročník 

To je asi zásada číslo jedna, se do něj vůbec dostat. Ti co jsou teprve ve 3. ročníku střední školy, vám přeju ať vám to výjde. :)
Je to rok jako každý jiný, akorát plno učitelů ''straší'' v některých příkladech zcela příkladně, abyste se učili už na začátku září a abyste měli zpracované všechny otázky a témata, začali si dávat dohromady sešity z předchozích let (kdo si je teda psal) a psychická příprava ještě počká.
Jak to asi vypadalo u mě a na naší škole? Ačkoliv hodně učitelů, zejména těch z maturitních předmětů, konkrétně jeden matikář, byl zcela rozhozen, že mu chce z matematiky, z tak posvátného předmětu maturovat 7 lidí! To byl obrovský BOOM a všichni matikáři se doopravdy připravovali od září. (Což tleskám, ale mnohým to nebylo nic platné - nechci urážet nebo se navažovat, ale je to tak.)
Ale ještě předtím jsme vypisovali formulář, kde jsme se museli na 100000% rozhodnout co teda chceme, samozřejmě jsem si vybrala Angličtinu - jakožto volitelný předmět, potom Češtinu, Dendrologii (nauka o stromech a keřích) a povinný školní předmět byla Technologie pěstování rostlin, samozřejmě i praktická zkouška. Možná se teďka ptáte, kdeže to jsem na škole.. :D Jsem (byla jsem) na Střední zahradnické škole v Ostravě - Hulváky. 
Jak nám učitelé říkali, že se máme učit už od začátku, tak na naší škole se toho moc zvládnout nedá, vzhledem k tomu, že jsme měli plno dalších věci, od nějakých seminárních prací, po normální písemky, každý den bylo něco, pořád, žádný oddech, furt na 100%, ke konci školního roku tzn. přelom března/dubna 200% a to si nedělám srandu.